Torrent de Parreis – přezdívaná soutěska smrti…aneb na skok do soutěsky.
Část třetí: A ano, tu přezdívku má ode mě! A ano, bylo to o život. Zpětně se tomu smějem a říkáme si "Ty jo, hustej zážitek." Tam jsem ale křičela spíš něco jako "My tady umřeme". Potichu.
Den 4
Po skvělé snídani jsme si zůstali ještě dopoledne v Port de Sólleru, kde jsme si dali ještě kávičku a dortíček, nabrali sílu a zhodnotili jsme, že si dnešní den dáme takový odpočinkový a zajedeme si sejít tu krásnou soutěsku Torrent de Parreis, která vypadala dokonale. A v trase GRky budeme pokračovat další dny.
Našli jsme si autobus, který nás měl vyhodit na začátku trasy s tím, že si to projdeme celé až na proslule známou pláž Sa Calobra, odkud se pak svezeme zpátky na začátek pokračování naší červené krásky. Plán byl jasný, krásný a plný nadějí.
Jak já jsem se těšila!
Autobusem jsme si vyjeli z Port de Sóller na zastávku Escorca. Je to zastávka uprostřed ničeho, u restaurace, která je zavřená. Takže zásoby s sebou. Když jsme vystoupili z autobusu, Marťa byl ještě v crocskách. Řidič autobusu na nás při výstupu ještě něco volal, ale španělsky, tak jsme jen řekli gracias, adios a vystoupili. Jenže pan řidič se nedal odbýt, vyskočil z autobusu a hned spustil, zda jdeme na Torreint de Parreis. A my že jasný. On zděšeným pohledem sjel naše narvaný batohy a Marťovu obuv.
„It´s very dangerous.“ postěžoval si.
Hahaha neboj, on se přezuje a to bude dobrý. Smála jsem se jak blbá.